Ahoj, jmenuji se Miroslav Chod a je mi 22 let. Když jsem přišel na svět, nebylo to lehké, protože když mě pustili domů byl jsem s rodiči jen týden. A hned na to mě dali na 14 dní do inkubátoru a další dva měsíce strávil na oddělení, kde mým rodičům řekli že jsem postižený. Začalo kolečko vyšetření. Sdělili, že mám těžkou atrofii mozku, smíšenou kvadruparézu, psychomotorickou retardaci, sekundární epilepsii na podkladě vrozené malformace CNS. Řekli, že nikdy nebudu chodit a mluvit. Nechodím, ale protože mamka se mnou jezdila každý rok do lázní a doma s pomocí tatínka cvičili tak se snažím sám si sednout. Mluvit jsem se trochu naučil, protože mám dva mladší sourozence a já po nich opakoval a taťka s mamkou byli hodně trpěliví a učili mě a učili. Jen některá písmenka mi nejdou a tak mi jiní nerozumí. I když jsem velký tak mě mamka s taťkou musí krmit a přebalovat. Rád chodím na procházky, ale je to těžké, protože se mi zbortila páteř a tak musím mít korzet a speciální vozík. Ale nejen to potřebuji, jsou to i jiné pomůcky, které jsou pro nás potřebné. Mám kolem sebe nejen rodiče, kteří se mi snaží pomoct, ale i pár lidiček, kteří se mi snaží ulehčit život a prožít ho krásný.
Mirkovi jsme uhradit nové baterie do elektrického vozíku v ceně 4398,-
